Gumbalkan
Karneval aut.
Z Česka do Rumunska vyrazilo skoro 250 plechovek v pořizovací hodnotě do 25.000 Kč. Většina posádek se vytunila zahrádkou s náhradními koly a podbitým podvozekem na horský offroad. My s Michalem a Hyundai Getz barvy světle modrá metalíza jsme neměli ani jedno.
Na startovní louce se sešla velká část z nás. Někteří nezvládli cestu na start a odtáhli domů. Otevírání kapoty a obdivování úprav aut byly na startu oblíbenou kratochvílí. Tím začal týden plného plynu a náhradních dílů.
První kilometry nám kluci nachystali hezky děravou cestu. Potom se trasy posádek začaly rozjíždět k jednotlivým checkpointům. Byla odvaha vyrazit na rumunské cesty bez podbité olejové vany. Všeobecně bylo 95% posádek plných chlapů a ti v místním slangu "odvážní" se rozhodli vzít s sebou své drahé polovičky.
Spali jsme na vrcholcích kopců, v kempech, na paloučku u rybníka, s pár lidmi i ve velkých skupinách. Každé ráno se stačilo zvednout a vyrazit dál. Teda to stačilo nám, spousta posádek měnila kola a opravovala napáchané škody. Byl adrenalin jezdit týden po horských cestách, které vymlela jarní voda, a nových asfaltkách, co se kroutí jako had. Se závodní náladou a láskou k řízení jsme všechno jeli na maximum. Po hodině jízdy v serpentinách jsem vyčerpáním předávala žezlo Michalovi.
Po pár dnech a přibývajících zážitcích posádky pookřály. Zastavovaly při sobě, bavily se a sdílely zážitky. Offline. Troubilo se na pozdrav a z bizáru se postupně stala norma. Zapsala jsem si: "Žiju. Nevím, co je za den a co se děje kdekoliv jinde, než jsem zrovna teď".
Tak si představuju bytí v přítomnosti. Díky, kluci.
